Pánevní dno, emoce a bioenergetická cvičení Michaela Schusterová

Naše pánevní dno nejsou jen fyzické svaly, které slouží na udržení moči anebo pro udržení našich orgánů ve správné poloze, ale je to i naše „emoční houba“, která velmi citlivě reaguje na naše emoční rozpoložení, tzv. nasává naše emoce. Všechny zážitky, příjemné i nepříjemné, které se týkaly našich operací, porodů, sexuálních zkušeností, ale i naše strachy a úzkosti se ukládají v našem pánevním segmentu a žijí si tam svůj osobitý život. A na fyzickém těle časem pocítíme, že něco není s pánevním dnem v pořádku. Můžou se projevovat gynekologické problémy, nepříjemné pocity při sexu, přichází inkontinence, možná se nedaří počít miminko. A příčinou může být reakce našeho pánevního dna na prožitý stres, na uložené nezpracované emoce.

Co to vlastně jsou ty emoce? A co nám způsobují v těle?

Už v dětství jsme se naučili, že emoce jsou dobré a zlé. A že ty dobré můžeme ukazovat a že ty zlé je potřebné skrývat. Kolikrát jsme slyšeli od rodičů větu: „Přestaň plakat!“, „Buď silný!“, „Ovládej se!“, „Vzchop se!“ apod. Tyto „nevinné“ věty způsobí, že už od útlého věku se učíme silné emoce potlačovat a ukrývat před světem – anebo je cenzurujeme a naučíme se přesvědčovat sebe sama, že to, co cítíme, vlastně nic neznamená.

A tak ty naše nezpracované emoce zavřeme v sobě a snažíme se zapomenout.  A jen doufáme, že už neexistují, ale ony se ukládají do našeho těla, do našich buněk a žijí si svůj nezávislý život.

Americká terapeutka Brandon Bays ve své knize CESTA (The Journey), kde popsala jedinečnou metodu na léčení těla a duše přes emoce, píše, že jsme se narodili na tento svět jako diamanty. Čisté zářivé bytosti, které mají v sobě obrovský potenciál, s kterým jsme schopní dosáhnout cokoliv. Ale potom přijdou životní události – jako výchova, škola, vrstevníci  a objevují se první nezpracované bolesti, první omezující vzorce chování, naše první pocity selhání a my se začínáme zabalovat do různých emocionálních bloků, začínají se vrstvit nánosy přesvědčení okolo naší podstaty a my začínáme věřit těmto nálepkám, co nám dávají druzí a začínáme se s nimi ztotožňovat. Zapomínáme na svůj diamant, který máme ukrytý hluboko uvnitř. Začínáme si vytvářet emocionální pancíře.

A hlavně se emoce pro nás stávají výzvou k boji – kdykoliv cítíme nějakou nepříjemnou emoci, tak začneme vymýšlet strategie, jak ji zničit, potlačit, změnit – televizí, cigaretou, sladkostmi, přílišným mluvením. Emoce se tak staly nepřáteli, které musíme zničit dřív, než ony zničí nás. A my spotřebováváme na tento „nerovný“ boj svoji životní energii a bojujeme vlastně proti své podstatě, proti svému JÁ. Brandon Bays přirovnává tento boj k situaci, jako by jsme stáli na břehu moře a snažili se zastavit přílivovou vlnu. Emoce jsou podle ní totiž bránou do našeho nitra, bránou k naší duši. A když je potlačujeme, tak se odpojujeme od své životní síly. Proto je velmi důležité svoje emoce zvědomovat, uvolňovat a naučit se s nimi pracovat.

Jeden z mých osvědčených způsobů jak pracovat s emocemi, je přijmout je. Postavit se k nim čelem a otevřít se do nich. Před emocemi neutečeš. Ale musíš se naučit přijímat všechny části sebe sama, všechny emoce, které máme ukryté hluboko pod svými poklopy. A to nejsou ty „dobré“ emoce, ale emoce, na které by jsme nejradši zapomněli – naše závisti, slabosti, nedokonalosti, pomlouvání, žárlivosti, nejistoty, zuřivosti. Vrstvě, kde ukrýváme tyto „zlé“ emoce se nazývá „NO GO zóna“, tam kam nechceme chodit. A když si dovolíme se otevřít i do těchto svých 13.komnat, do této „NO GO zóny“, a dovolíme svému tělu, aby prošlo všemi vrstvami emocí, které tam jsou ukryté, tak se můžeme spojit se svojí podstatou, dostáváme ke svému zdravému jádru, ke své vnitřní radosti, ke své životní síle.

Tyto zkušenosti jsem získala díky metodě CESTA podle Brandon Bays, s kterou pracuji ve svém profesním životě. Pomocí této metody se dají vyčistit bolestivé vzpomínky z minulosti, odstranit nezdravé vzorce chování a nastartovat samouzdravovací procesy v těle. Klient se během vedené vizualizace otevírá do svého těla, a přes vnímání svých emocí se spojuje se svou buněčnou vzpomínkou, která způsobila daný problém.

Občas se mi stává, že během procesu klient tzv. „zamrzne“, najednou nic necítí, emoce zmizí a dostaví se vrstva tzv. „pseudoklidu“ ve které je mu dobře. A nejlepší způsob, jak ho dostat nazpět do kontaktu s vlastním tělem, do kontaktu s vlastními emocemi je použít bioenergetická cvičení. Díky těmto cvičením se uvolní tělo a rozproudí se zablokovaná energie.

Zakladatel bioenergetiky, z které vychází bioenergetické cvičení, je rakouský psychoanalytik Wilhelm Reich, který objevil, že psychicky nemocní lidé mají zablokovaný zdroj energie, jejich látková výměna je nedostatečná a napětí se jim hromadí v určitých částech těla. Staženou oblast nazval Reich svalovým pancířem – segmentem. A podle místa uložení označil sedm hlavních segmentů – pánevní, břišní, solar, srdeční, krční, čelistní a oční.

Jeho žák Alexander Lowen, americký psychoterapeut a lékař, rozvinul tuto terapeutickou metodu a přidal cviky, které otevírají jednotlivé segmenty a my tak můžeme pomocí jednoduchých cvičení rozproudit energii ve svém těle a dostat ke svým zablokovaným emocím. Postupem času se tato metoda začala využívat nejen pro psychicky nemocné lidi, ale i jako podpora pro zdravé lidi současné doby, kteří se chtějí cítit lépe.

Jeden z hlavních úkolů bioenergetiky je dostat se do kontaktu s vlastní tělem. Je to velmi důležité, protože velmi mnoho lidí žije ve své hlavě a jen málo si uvědomují, co se děje pod úrovní jejich krku. Nevnímají svůj dech, necítí svoje chodidla.

Bioenergetická cvičení pracují s energií s tzv. „cyklickým vybíjením a nabíjením“. Je to energetický cyklus, který má čtyři fáze – zklidnění, nabití, vybití a opět zklidnění a tento energetický cyklus koresponduje s přirozeným rytmem našeho života otevírání se, kontaktování, odtažení a uzavírání se. U mnoha lidí je tento cyklus narušený, neúplný. Chybí nám znalost vnímat potřeby svého těla, neumíme se uvolnit. Často svými vnitřními postoji bráníme přirozenému cyklu vybíjení a nabíjení.

Při bioenergetických cvičeních vznikají tělesné a duševní reakce, o kterých je dobré vědět dopředu, aby nás nepřekvapily. Tyto reakce jsou přirozené a dokonce potřebné. Může se dostavit třes a vibrace – je to signál, že nám svalstvo správně funguje, dále můžeme cítit pulzování, mravenčení, teplo – tehdy se nám začíná uvolňovat napětí z těla, může přijít pláč nebo potřeba zakřičet si. Občas se může objevit nechuť a odpor k některým cvičením, hlavně v pánevní oblasti, kde jsou být uložené naše strachy a úzkosti ze sexuality. A tehdy se doporučuje postupovat opatrně a být ke svému tělu hodně jemný a pozorný.

Pro správný účinek z cvičení je také důležité si uvědomit, že každý cvik prochází třemi fázemi: je to fáze nabíjení (konkrétní provedení cviku), v druhé fázi přichází uvolnění, které spočívá v rozvedení získané energie do celého těla přes bioenergetickou vlnu nebo motýlí křídla (jemný pohyb nohou) a na závěr je důležité si zvědomit své tělo, uvědomit si, jak se cítíme, co se změnilo.

Uzemňování patří mezi základní bioenergetické cviky. Je důležité pro spojení se zemí, díky němu získáváme kontakt s realitou ve svém životě. Tento cvik je důležitý také pro uvolnění napětí v naší pánvi a bocích. Pánev se může pohybovat volně, jen pokud je „zavěšena“ mezi hlavou a pevně ukotvenýma nohama. A volně se houpající pánev, která se pohybuje spontánně s dechem a s každým krokem, je znakem zdravého člověka. U domorodých žen můžeme vidět, jak se pohupují s elegancí (mají také zdravé pánevní dno), my intelektuálnější národy chodíme často toporně se zataženým zadkem a zataženým břichem. Břicho je místem našeho emocionálního života, je i rezervoárem sexuálních pocitů. Zatažené břicho přeruší všechny sexuální pocity v pánvi. Ženy ve viktoriánském období nosily korzety, které měly potlačit jejich sexualitu. My současné ženy, jsme si nasadily korzet psychický. Při cvičení je proto důležité mít mírně pokrčená kolena (v pozicích ve stoje), nezatahovat břicho, nechat volně svoje tělo dýchat a dovolit si vydávat zvuky.

Díky pravidelnému cvičení budeme vnímavější ke svému tělu, pohyblivější, zlepší se nám držení těla, zmírní se svalové napětí. Dech se nám prohloubí, psychicky se uvolníme. Pravidelná cvičení tak pomáhají s emoční peristaltikou tolik důležitou pro naše citové zdraví.

A proto se bioenergetická cvičení staly součástí také mého života. Každý den používám uzemňování, vytřásání celého těla, kroužení pánví, centrování se ve svém středu. Spojení se svým středem je pro mne jako ženu velmi důležité, jedině tak se dokážu spojit se svojí podstatou, se svojí vnitřní ženou. Ale asi ze všeho nejvíc tancuji a zpívám. Spontánně, intuitivně, podle svého vnitřního rozpoložení. Tanec a zpěv jsou totiž jedny z nejstarších a nejpoužívanějších bioenergetických cvičení na světě.

Velmi se mi líbí moudrá slova z knihy Mapy k extázi od autorky Gabrielly Roth: „Kdybyste přišli k šamanovi nebo léčiteli v některém šamanské společenství a stěžovali si na sklíčenost, úzkost nebo depresi, nejspíš by vám položil jednu ze čtyř otázek: Kdy jsi přestala tančit? Kdy jsi přestala zpívat? Kdy jsi přestala propadat kouzlu příběhů? Kdy jsi přestala hledat uklidnění ve sladké krajině ticha?

Tam kde jsme přestali tancovat, zpívat, opájet se příběhy nebo nacházet uklidnění v tichu, tam jsme ztratili svoji duši. Tanec, zpěv, vyprávění příběhů a ticho jsou totiž čtyři univerzální léčivé prostředky.“

Tak ať nám to ženy stále zpívá a tančí ☺.

Závěrečná práce: Ing. Michaela Schusterová, akreditovaná lektorka Školy pánevního dna

Poprad, 2018

 

Komentáře